Konec, pane Masko

Nejčastější masky nás chlapů a cesta k pravdivosti vlastního sebevyjádření:

Tvrďák, Hodný kluk, Intelektuál, Pracháč, Gigolo.

Maskami chceme vyhovět sociálnímu tlaku, který po nás chce, abychom byli tím, co je vítáno a uznáváno. Chce být viděno to, co je v té či oné skupině uznáváno a my se chceme cítit přijati, uznáni a viděni, a tak si nasadíme masku a žijeme v ní. Jak ji nosíme, zvykneme si na ni a po čase ztratíme kontakt se svým autentickým jádrem úplně a hrajeme jen očekávané hry a oceňované masky.

Protože sounáležitost, přijetí a pozornost jsou základní potřeby naší osobnosti, děláme co můžeme, abychom tu masku a roli s ní spojenou hráli co nejuvěřitelněji a někteří maskaři jsou v tom hraní opravdoví mistři.

Možná máte někdy pocit, tušení, poznání, že v mezilidských vztazích něco chybí, ale nevíte co. Je to často pravdivost od srdce, autenticita sebevyjádření, láska namísto zraněné sebeobrany a bodré lidství, které se skrývá za maskami.

Intelektuálové často operují nutkavou touhou dobrat se pravdy a určitě je to záslužné konání, mnohdy ale fanatické a infantilní. Například v případě, kdy se dva psychologické přístupy a dvě psychologické školy pomlouvají navzájem a přou se o tom, kdo je lepší. Nebo kdy si dvě budhistické školy nepřímo degradují učení jedna druhé. Toto najdeme v mnoha oborech a je to pouze výrazem nevědomé pýchy.

Pokud se rozhodnu k životu, kde budu své masky pomalinku, krůček po krůčku rozpouštět, musím se ptát sám sebe a to velmi, velmi poctivě v každé situaci, na otázky:

Jaké je moje nejpravdivější sebevyjádření v této situaci?
Jaké je moje nejpravdivější rozhodnutí v této situaci?
Jaká je moje nejpravdivější reakce na tuhle situaci?

Pokud si klademe tyhle otázky, dostáváme odpovědi, odpovědi od našeho těla, od našeho srdce a od našeho mozku. Tyhle odpovědi se mohou dost často rozcházet. To protože naše přesvědčení a často i masky chtějí něco jiného než naše srdce a tělo. Musíme pozorně naslouchat hlásku, pocitu, za těmi mohutnými impulsy mysli, emocí a potřeb a instinktů, i když ty do našeho rozhodování a pravdivého sebevyjádření také patří. Tenhle hlásek, pocit, prožitek je třeba vysledovat, vycítit, zaposlouchávat se do něj. Je to sjednocující moudrost, která hovoří. Tato sjednocující moudrost je to nejpravdivější a co víc, tato sjednocující moudrost umožnuje dělat rozhodnutí a vyjádření, která se ukážou posléze jako užitečná jak pro mysl, tak pro srdce, tak pro tělo, tak pro další lidi.

Na tuto sjednocující se moudrost je třeba se začít ladit; bez ladění svého přijímače zůstaneme zmítáni v bouři mysli, racionálních správností a masek a momentálních emocionálních pohnutek, tělesných potřeb a instinktů. Sjednocující moudrost, pokud se na ni učíme ladit, umožňuje uvidět, co je podstatn a co ne v každém momentu života. Tahle moudrost existuje pouze teď a tady a zároveň v toku života a změně.

Každý z nás se časem naučí používat více masek a mistrně si je nasazovat v situacích, kdy je třeba získat sympatie a přijetí. Funguje to jako intuitivně instinktivní automat.

Takže když je třeba být hodný, cvak a ohneme se, jsme najedou hodní kluci a za tou maskou je nějaké očekávání, že mě budou mít ti lidi rádi, že mi zaplatí, že mi něco dají. Když se tak nestane a to, co očekáváme, nedostaneme, nasadíme masku tvrďáka a všechno zvládneme: nic necítím, zvládnu to, překonám tu bolest ze zklamání. Pak těm, kteří mě zklamali, zahraju v masce pracháče: vždyť já přece žádný peníze nepotřebuju, dělám to z altruismu. Pak to celé zracionalizuju a je to.

Pokud jsme autenticky tvrdí, nemusíme být tvrdí 24 hodin denně, ale jen když tvrdí být potřebujeme.

Pokud jsme autenticky laskaví, můžeme být laskaví jen když to potřebujeme a ne 24 h denně. A tak dále. Je to stále stejné se všemi kvalitami, které máme.

S maskou se to má ale jinak. Bylo po nás vyžadováno, abychom byli tvrdí, nebo laskaví (hodní) v situacích, kdy jsme to tak opravdu, ale opravdu autenticky necítili. Ale protože tlak byl větší, začali jsme dělat „jako bychom“ byli tvrdí, „jako bychom“ byli laskavý, „jako bychom“ byli bohatí, „jako bychom“ byli inteligentní.

A v ty momenty, kdy jsme začali přehrávat pro své okolí nějakou masku a s ní související roli, jsme se stali otroky té masky a její odvrácené tváře, a také vězni té role. Okolí nás za tu masku více méně chválilo a uznávalo a my jsme se cítili dobří a přijatí. Tato strategie má mnoho nevýhod.

Viditelná část masky je uznávána a respektována. Učíme se jí žít a zdokonalovat. Odvrácenou část masky se učíme odvracet a potlačovat, protože to není ve světě, kde maska působí, vítáno a přijímáno. Čím více lidí svou masku žije, tím větší je kolektivní pokrytectví a tím méně je vitality, lidskosti, pravdivosti a bodrosti.

Jako otrok nebo vězeň, jste předurčeni k tomu, abyste byli hodní, poslušní, chápaví, věřící, tvrdě pracující pro kariéru, prachatí, měli dost sexu – pak budete spokojení a nebudete protestovat.

Lidi nás mají rádi a spoléhají na nás pro tu masku. Vědí, že masku nosíme pevně a jistě a v jejich mysli je informace:

Zdenek je tvrďák, všechno vydrží, toho vezmi na tuhle práci.
Jarda je hodnej, na toho je spolehnutí, on udělá, co mu řekneš.
David, ten je za vodou, bohatej a toho se drž, s tím to někam dotáhneš.
Patrik, ten je chytrej, toho se zeptej.
Atd., atd…

Ve skutečnosti není nic špatného na schopnostech, kterými disponujeme. Škodlivé je, že je přehráváme 24 hodin denně sami pro sebe i pro druhé a skrýváme odvrácenou tvář, například když Zdenek není tvrdý a naopak je měkký a zranitelný a nespolehlivý, nebo Patrik neví, Jarda není vůbec hodný… Pak se snažíme toto skrývat, zamaskovat.

Masky jsou zautomatizované chování dotažené do absolutní dokonalosti a zdánlivé funkčnosti. Jsou tak zautomatizované, že nevíme, že je máme a že jimi působíme. Energie vložená do těchto nevědomých strategií nám ubírá možnost žít plnější, radostnější a pravdivější život.

Kdo prošel nějakou velkou životní krizí, která měla vliv na většinu jeho dosavadních opor, ví, že krize vás očistí od masek a na ně navázaných přátel, spolupracovníků, partnerek, a především vašich vlastních dosavadních představ a iluzí, které jste si o životě udržovali. Po takové krizi vylezeme ven jiní, pozměnění, v kontaktu s autentickým já. Většina krizí je krize lži a falše, je to krize zautomatizované blbosti, krize je požehnání a vedení, je to záchrana.

Moudřejší společnosti si jsou vědomi toho, že člověk může upadnout do ztráty své pravdivosti a díky tomu také udržují různé očistné rituály, meditaci, modlitbu, indiánskou saunu, hledání vize, atd. Každá smysluplnější náboženská tradice má způsoby, jak rozpouštět tyhle masky. I když to třeba nazývají jinak, mluví se o tom samém.

Většina situací, kdy lidé tzv. ztrácí sebe sama, jsou situace, kdy celé té vlastní strategii masek úplně podlehli, kdy jejich život je plně ve vleku masky a jejího udržení a zároveň maskování odvrácené tváře masky. S maskami je spojena celá řada postojů a přesvědčení, jako například:

  • Být tvrdý znamená přežít. (Ano, někdy, ne 24 hodin denně a 365 dní v roce.)
  • Být hodný znamená být oblíbený, vyhnout se konfliktům a získat výhody. (Ano, někdy, ne 24 hodin denně a 365 dní v roce.)
  • Být svůdný znamená získat obdiv a pozornost. (Ano, někdy, ne 24 hodin denně a 365 dní v roce.)
  • Být chytrý a dávat to najevo, podávat intelektuální výkony znamená přežít a cítit se rovnoprávný. (Ano, někdy, ne 24 hodin denně a 365 dní v roce.)
  • Být bohatý znamená získat moc a bezpečí. (Ano, někdy, ne 24 hodin denně a 365 dní v roce.)

A další milion a jedna variace víry o tom proč je dobré masku mít. Ano, v dětství kdysi dávno to byla strategie chování zajištující nám alespoň nějakou uroveň naplnění potřeb, dnes je to ale největší vězení, jaké máme a největší otročina, které sloužíme. V masce se blbě dýchá, uvnitř nemáme žádný prostor, neustále jsme excitovaní, přehlcení impulsy, které nám maska dává.

 Kvůli maskám:

  1. Ztratíme kontakt se svou autenticitou a pravdivostí a nedokážeme se komplexně rozhodovat, naše rozhodování podléhá nutnosti zachovat si masku, nebo-li zamaskovanou tvář. Ztratíme kontakt se svou pravdivostí, zapomeneme a žijeme život masky.
  2. Každá maska má svou odvrácenou část. Ta odvrácená část je zřejmá, ale my musíme vynakládat velké úsilí pro to, abychom tu odvrácenou část zakryli před okolím, protože poté bychom vypadli z přijetí ostatními se stejnými maskami.
  3. Takže vynakládáme úsilí udržet si masku a hrát roli s ní spojenou a vynakládáme úsilí na to, abychom tu roli neztratili, protože potom bychom vypadli ze hry.
  4. Maska nedává mnoho možností, buď ji držíme a nebo ji ztrácíme a s tím přichází toxický stud, strach a ztracenost – dosavadní opora je ztracena. A to je nepříjemné období. Když se ty masky začnou drolit, začneme ztrácet kontrolu. Autentický duch se znovu probudil.
  5. Za maskou je nutkavé nevědomé chtění něco od svého okolí získat: ocenění, přijetí, ohodnocení, podporu, sounáležitost.

 Jak z toho ven?

  1. Potřebujeme najít způsob, jak se ladit na sjednocující moudrost a své autentické já.
  2. Může nám pomoci meditace, či modlitba k bohu.
  3. S pomocí skupiny autentických lidí.
  4. Skrze sebereflexi a nikdy nekončící podporu.
  5. Cestou psychoterapie či skupinového výcviku zaměřeného na autenticitu a pravdivost.

 

Zdeněk Weber
Zdenk_Weber