Pochází strach z našeho kolektivního traumatu?

Dr. Dieter Duhm ve čtvrtek 25. února 2016

Strach není osobní problém; je to psychologický následek civilizace, která se nevydařila

Následuje úryvek z knížky Terra Nova: Globální revoluce a léčení lásky.

Za krizí naší doby se skrývá zásadní krize lidských vztahů. Za surovými masakry, jejichž ideálním příkladem je Sýrie, se skrývá kolektivní vzorec duše, který je nejspíš konzistentní na všech kontinentech. Je to vzorec strachu. Na pozadí naší civilizace leží morfogenetické pole strachu. Z tohoto pole vyvstávají hrůzné formy krutosti, které jsou ve skutečnosti pokusem zahubit vlastní vnitřní strach. Pokud chceme na Zemi vytvořit trvalý mír, je třeba transformovat tenhle vzorec strachu na vzorec důvěry.

Od kousků k míru (From pieces to peace)

To se snadno řekne, ale strach je hluboce zakotven v našich buňkách. Stala se z něj pevná složka naší genetické a fyziologické povahy; působí jako nevědomý reflex. „Strach musí zmizet ze Země,“ řekl Mikhail Gorbachev. Nevím, jestli věděl o závažnosti tohoto tvrzení, nicméně pojmenoval nejhlubší a nejúplnější cíl, kterému dnes čelíme, pokud chceme dát evoluci humánní směr. Cílem léčivé práce je umožnit život osvobozený od strachu. Je třeba, aby morfogenetické pole strachu bylo plně nahrazeno morfogenetickým polem důvěry.

Civilizace vybudovaná na Válce

Civilizace vybudovaná na Válce

Strach je výsledkem posledního tisíciletí. Walter Schubart ve své knize Náboženství a Eros, napsal, že existuje původní strach, který leží v základu veškerého psychologického utrpení – strach z oddělení. Právě strach z oddělení nás žene do těch nejšílenějších činů. Oddělení od domova, rodiny, lásky, partnera, skupiny – nemají snad všechny tyhle strachy něco společného, prapůvodní strach z oddělení? Je složité vyjádřit tyhle nejhlubší, nejprvotnější vrstvy duše slovy.

Milovat jako dítě

Zas a znovu, generace po generaci, byly lidské bytosti oddělovány od toho, co jejich původní povaha nejvíce miluje, co miluje jako dítě, prostě proto, že je člověkem, dýchající, smyslnou, živoucí bytostí. Odpadli jsme od jednoty a nemůžeme najít cestu zpět. Žijeme ve „vyhnanství“, jak to vyjádřil Friedrich Weinreb. Léčení by tedy znamenalo opět lidstvo spojit s jeho skutečným domovem. To je entelechický směr naší současné evoluce – znovu integrovat lidský svět do jeho původního domova v životě, v lásce, v rámci principů Posvátné Matrice.

Strach není soukromým problémem; je to psychologický následek toho, že se civilizace nevydařila. Pochází v kolektivních krutostech lidstva. Úkol prácovat na globálním míru znamená rozpustit kolektivní trauma, které se nahromadilo v kolektivním podvědomí lidstva za tisíce let válek a vyloučení, proradnosti a zrady.

Naše státy a národy mají původ ve válce

Víme, že naše celá kultura, naše státy a národy pocházejí z války? Každý ze současných států bez výjimky leží na dobyté zemi, kde kdysi byli původní lidé; byli tam věrní lidé, zamilované páry a děti, které si hrály. Spojené státy americké museli vyhladit původní kmeny a zotročit miliony Afričanů, aby mohli vybudovat svůj národ. Tohle opravdu nejsou dobré podmínky pro budování humánní civilizace.

Válka není přirozená

Ekonomie západních zemí je poháněna, kromě jiného, vojenským průmyslem a obchodem se zbraněmi. Takhle normální pro nás už válka je; jak bezmyšlenkovitě jsme na ni byli uvyknuti! Válka se stala neodmyslitelnou součástí naší společnosti. Žijeme ve „válečné společnosti“, která si ekonomicky nemůže mír dovolit. Pokud by naše západní společnosti měly opustit válečnou ekonomii, miliony lidí by ztratily práci. Ti všichni by mohli pomoci ustavit novou ekonomii, založenou na míru.

Život ve válečné společnosti

Naší civilizaci dominuje hluboká idiocie, opravdová choroba mysli a ducha. Úmyslně střílet jeden na druhého, to nezapadá do toho, co život pro lidi plánuje; není to v souladu s kodexem humánního světa. Válka je výsledkem nepředstavitelné úchylky. Když se tvrdí, že války tu „byla vždy“, tak odpovídáme, že je načase ukončit tohle historické šílenství. V dnešní době válka nesmí mít místo v lidské kultuře, stejně jako žárlivost nemá místo v lásce. To jsme opravdu potřebovali tisíce let, abychom objevili tuhle prostou pravdu? Pro naše potomky bude záhadou, že se lidé ze žárlivosti vraždili. A ještě méně budou rozumět tomu, jak je možné, že na sebe lidé stříleli a páchali ještě mnohem horší krutosti.

Je načase ukončit tohle historické šílenství

Nemá smysl odkazovat se na násilí v říši zvířat, nebo, abychom citovali Herakleita, „Válka je otcem všech věcí.“ i Takové uvažování spočívá na předpokladu, že svět by měl zůstat takový, jaký „byl vždycky“. Ti, kdo se o tomhle dohadují, nedokážou vidět sílu Stvořitele v lidstvu a potenciál pro proměnu. Rozhodně nejsme produktem minulosti, ani nejsme určeni přírodními zákony. Jsme tvůrci svých životů. Máme svobodu a úkol vybudovat lepší svět, který bude fungovat, pokud bude odpovídat pravidlům Posvátné Matrice. Zde chci citovat Satprema, studenta indického filosofa Šrí Aurobinda a Matky z Auroville. Píše,

Poté, co se proderete všemi těmi evolučními právníky, náhle se vynoříte, v hlubinách těla, do čehosi, kde už staré zákony světa nemají žádnou moc. A vy si uvědomíte, že jejich síla nebyla ničím víc než kolektivní sugescí – a starým návykem. A celý proces spočívá v tom prolomit tyto návyky. (…) Ale tento stav musí zajít do bodu, kdy je zažíván spontánně a přirozeně tělem, což znamená osvobodit jej od veškeré výchovy a podmínění. Potom se vynoříte do něčeho fantastického. Ale vskutku fantastického! Ačkoli předpokládám, že první klouzavý let ptáka vzduchem byl také fantastický. A přitom nastala chvíle, kdy se starý plaz vznesl a stal se ptákem. ii

Neexistují žádné předpřipravené zákony a žádné definitivní fyzikální zákony, které by náležely našim tělům. Jsou tu jen pevně zakotvené behaviorální návyky a je tu svoboda v nás samotných, která nám umožňuje povstat jako vyšší forma života.

Pevně zakotvené chování

Podvědomá tyranie nad duší

Když si posvítíme na ohavnost, která je stručně popsaná slovem „válka“, vidíme obrazy hrůzy, které jsou uskladněné ve zděděné paměti lidského druhu, obrazy masových vražed, mrzačení, prchání a hladu. Tyto zkušenosti byly opakovány generace za generací, stovky a tisíce let. Byly hluboce vyryty do genetické paměti lidstva. Naše kolektivní lidská duše je zatěžkaná touto noční můrou.

V nás všech je pohřbený traumatický granát; může explodovat každou chvíli. „Každý má svůj Vietnam,“ řekl

Claude AnShin Thomas, válečný veterán a buddhistický mnich, který putoval po celém světě a pracoval pro mír. iii Krutost, která se odehrává ve výlevech násilí – v bojích gangů a mládežnických vězeních, na školách, ve čtvrtích, fotbalových stadionech a mučicích komorách – je následkem globálního traumatu, která se bude neustále opakovat, dokud nebudou prvotní příčiny jednou pro vždy vymýceny.

Claude AnShin Thomas

Tyto hrozivé obrazy, které mají svůj původ v dlouhé válečnické historii, formují traumatické jádro lidstva. Toto traumatické jádro podvědomě tyranizuje základy duše, vysílá obrazy strachu do našeho organismu, zrazuje lásku, zesměšňuje víru, produkuje vzorce negativních interpretací všech událostí, a bojuje proti lidem, kteří uvažují odlišně. Produkuje mylné pojetí choroby a léčení; řídí naše psychosomatické procesy, naše vnímání a reflexy, naše hormony, fungování našich nervů a stažení svalů.

Jsme podvědomě naladěni na informační matrici traumatu. Žijeme v podvědomém scénáři všudypřítomného nebezpečí, proti kterému se musíme bránit. Svět působí jako všudypřítomná porota, před níž se musíme chránit a obhajovat. Je tu kolektivní pocit, že jsme posuzováni. Za všemi psychologickými malformacemi, za všemi formami neurózy a psychopatie, se skrývá velké kolektivní trauma, choroba, která ovlivňuje celou lidskou rasu.

Traumatický reflex

Kolektivní tělo bolesti

Chci citovat Eckharta Tolleho. Ten o kolektivním traumatu mluví jako o „tělu bolesti“. Píše:

Toto energetické pole starých, ale stále velice živých emocí, které žije v téměř každé lidské bytosti, je tělo bolesti. Tělo bolesti však není svou povahou individuální. Má také nádech bolesti, kterou trpěl bezpočet lidí v průběhu celé historie lidstva, což je historie neustálého kmenového válčení, otroctví, drancování, znásilňování, mučení a dalších forem násilí. Tato bolest stále žije v kolektivní psychice lidstva a další a další věci se na ni nabalují každým dnem, jak si můžete ověřit, když se podíváte na dnešní zprávy nebo se podíváte na dramata v lidských vztazích. iv

Už jsme si zvykli na hrozivé zprávy; zahalilo nás to do mlhy. Ve chvíli probuzení nás udeří zvláštní myšlenka: Může to být všechno pravda? Opravdu jsme se tohohle účastnili? A jak se z toho dostaneme? Je téměř nemožné prohlédnout mechanismus spjatý s existující společností a stále pokračovat starou cestou. Musíme z toho vystoupit? A pokud ano, jak? Kde? Abychom dokázali vystoupit, musíme najít alternativu, do níž je možné vstoupit.

 

Sledování hrozivých zpráv

Ještě to neexistuje v dokončené podobě, ale povstává to skrze tvoření center pro kulturní transformaci, kolébek nové Země. Nyní je potřeba spolupráce stovek, tisíců, milionů, aby bylo možné vybudovat nové struktury, nová pracovní místa a nové profese, které Terra Nova vyžaduje. Všichni ti, co ještě mají smysluplnou funkci ve stávající společnosti, ji mohou využít pro nastavení kurzu směrem k Terra Nova. Revoluce potřebuje nejen radikální aktivisty, ale také mediátory mezi starým a novým světem.

Od světové války k mezilidským potyčkám

V důsledku velkého traumatu se vynořují poruchy v mezilidské komunikaci. V téměř všech případech fungují podle podobného vzorce podvědomých přesvědčení, které mezi lidmi neustále udržují skrytou podprahovou válku.

Chci vyjmenovat tři příklady:

  1. Neurotické interpretační vzorce
    Spousta lidí žije v situaci, kdy si podvědomě představují, že nejsou druhými přijímáni. Následkem toho interpretují reakce těch, s nimiž mluví, z tohoto hlediska. Kompliment potom mohou vnímat jako ironii, zadumaný pohled jako odsudek, otázku jako agresi, dobrý návrh jako kritiku a tak dále. Takto se pod povrch našich kontaktů dere hrozivý zásah; málokdy tomu rozumíme a může nás to vést až k nenávisti. V mnoha politických diskusních skupinách jsme svědky konverzací, které se protahují a postupně ztrácejí smysl, neboť je pohání podvědomá přesvědčení, která nemají vůbec nic společného s diskutovaným tématem.

Vzorce bolesti

Takové neurotické interpretační vzorce začnou být obzvláště ničivé v partnerských vztazích. Jakmile se dva milenci propracují do smyčky takového neporozumění, tak se z toho málokdy podaří nalézt cestu ven, protože jakákoli racionální možnost opravy je vypnutá. Kolik vztahů selže kvůli zraněním, která si partneři navzájem způsobují v rámci interpretačních vzorců nepřijetí? A jakmile jsou spolu opravdu v rozporu, tak nachází předpoklad nepřijetí zřejmé potvrzení. Toto je jasným příkladem sebenaplňujícího se proroctví. Neurotik má potom spoustu důvodů vidět svůj klam jako realitu. Brání se proti všemu, co by ho mohlo vyléčit. Ve skutečnosti je tohle zásadním problémem naší společnosti – hluboce psychologicky zakořeněná obrana proti čemukoli, co by se mohlo vyléčit.

  1. Strach z oddělení
    Druhý příklad, úzce spjatý s prvním, je strach z oddělení od lásky. V důsledku velkého traumatu žije spousta lidí s nezvratným přesvědčením, že nejsou milováni. Když najdou milovaného partnera, tak stejně mlčky nevěří jeho lásce a proto žijí ve skryté nedůvěře a skrytém strachu ze ztráty. Proto udělají cokoli, aby zabránili oddělení, což je přesně to, čím vyvolají skutečné nebezpečí oddělení. Neboť strategie, které člověk sehrává ze strachu z oddělení – jako lpění, kňučení, stěžování si, vydírání a tak dále – nenapomáhají lásce.

Strach z oddělení od lásky

Jako terapeut jsem byl svědkem zhoubných vzorců sebenaplňujících se proroctví v téměř všech milostných vztazích. Není snadné věřit v lásku ve společnosti, jejíž sexuální zákony nutí většinu lidí k tomu, aby lhali svému partnerovi. Terapeutická reakce nakonec spočívá ve vybudování komunity, kde nikdo nemusí lhát nikomu.

  1. Podvědomá paradigmata
    Úžasný příklad dopadu nevědomých paradigmat nám skýtá historie První světové války. Všechny národy, které válku začaly – Německo, Rakousko-Uhersko, Rusko a Francie – žily v očekávání nevyhnutelného útoku ze strany některého ze zbylých států – typický relikt velké historie traumatu. Historici souhlasí s tím, že pro válku nebyly žádné racionální důvody. Bylo to bezkonkurenční psychologické divadlo. Dalo by se skoro přehrát na jevišti s humorem, nebýt toho, že zhruba patnáct milionů lidí zemřelo. Tohle je klasickým příkladem psychopatologického pozadí globální politiky, dokud ji směřují lidé, kteří sami nevyřešili své podvědomé trauma.

Jsem psychoanalytik s výcvikem a vlastně jsem tuhle profesi nikdy neopustil, ale pokračoval jsem v ní, prohluboval a zdokonaloval jsem ji během téměř čtyřicetileté skupinové práce. Abych porozuměl tomu, co se odehrává mezi lidskými bytostmi, musel jsem poznat mnoho vrstev duše: vědomé a nevědomé, otevřené a potlačené, biografické a karmické vrstvy. Poznal jsem více než sto skupin a projektů a viděl jsem, jak se stejné vzorce neurózy neustále objevují všude v podobných formách.

Vnitřní bod reflexe

Já sám jsem byl svým nejlepším výzkumným objektem; kousek po kousku se odhalovaly psychologické procesy, zvykové reakce a převleky, potlačené obrazy a impulsy, které společně utvářely podprahovou válku naší doby. Tato válka se skrývala i ve mně. Dospěl jsem nicméně do bodu, odkdy jsem uvnitř sebe dokázal rozpoznat a opravit své neurózy. Říkáme tomu „Bod Boha“ v lidské bytosti. Je to vnitřní bod reflexe, z něhož dostáváme přímou zpětnou vazbu, která nám umožňuje zůstávat na entelechické cestě. Předpokládám, že existuje ve všech lidech. Potom je nepřímo vyjádřené, že každý by byl schopen rozpoznat svou mentální neschopnost a žít zodpovědný život.

Aktivace sil léčení

Velice důležitý předpoklad pro globální léčivou práci je rozpuštění tohoto traumatického jádra. Díky tomuto uvědomění se ocitáme mimo veškeré historické revoluční koncepty. Potřebujeme najít způsoby života, které nám umožní překonat naše hrozivé dědictví. Vytvořit takové způsoby života je zásadním tématem naší doby. Člověk okamžitě chápe, že se dotýkáme jevu, který není možné vyřešit politickou revolucí ani individuální terapií. Potřebujeme kolektivní řešení, léčení psychologických základů.

Aktivace léčivých sil

Z mnoha let naší léčivé práce vím, jak složité je rozpustit psychologické následky tohoto traumatu. Skupiny, které v současné době stojí v předních liniích politiky a lidstva, potřebují rozsáhlé poznání života a jeho léčivých sil, pokud mají přestát tento konflikt. Můžeme aktivovat sílu léčení každým svm činem. Práce v nových centrech je do značné míry v základu prací s vědomím. Vyžaduje kolektivní výcvik, který bude učit, jak si neustále vybírat pozitivní stranu. Staré pole hněvu a strachu je třeba transformovat, skrze historické úsilí, na pole důvěry a lásky. Je třeba toto učinit veškerou naší silou, ve spolupráci se všemi mírovými skupinami a projekty po celém světě, dokud se informace míru pevně nevstřebá do genetického systému Homo sapiens.

 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.