E-Book ZDARMA:
10 smysluplných činů

Jméno
Emailová adresa*

Rozhovor s Vladimírem Smutným

 Sid

Prošel jsi mužským kruhem a jeho iniciačním výcvikem, jelikož do mužského kruhu přichází stále více mužů, kteří sami řídí týmy a často týmy mužské, zajímá mě, co si myslíš ty jako zkušený manažer a kouč, že může mužský kruh mužům manažerům dát?

Předně bych rád poděkoval, že jsem měl možnost mužským kruhem projít. Mám pocit, že nějaká moje vnitřní moudrost dlouho věděla, že bych měl tímto výcvikem projít. Trvalo mi asi čtyři roky, než ta intuice konečně překonala nějakou mojí vnitřní obavu, že mě to možná změní jednou provždy. Ta moje obava se naštěstí naplnilaJ. To, co já jsem dostal jako dar pro práci s lidmi, je samozřejmě hlavně iniciace v muže. Myslím, že tato doba je pro muže dost těžká. Staré rituály jsme zapomněli a ženská energie je výrazně silnější, což nutí muže se ženám vyrovnat a najít v sobě ztracenou sílu. To mohou najít ovšem pouze tím, že spojí oba póly muže, kterého dnes můžeme vidět. Jak toho duchovního, citlivého a často New Age muže, kterých je dnes plno, tak i toho drsného necitlivého chlapa typu macho, kterých je taky dost. Ani jeden z nich nemůže naplnit představy dnešních žen o mužích. Jeden neumí pevně stanovit hranice a svoje potřeby a ten druhý neumí milovat a myslí hlavně na sebe. To, co mě dal mužský kruh je uvědomit si, že nejdříve si musíme přiznat svá zranění, začít je léčit, najít v nich dar a od nich se odrazit ke svojí síle. Symbolicky opustit, i přes velký podvědomý strach velkou matku (animu) a přejít k otci, tedy k mužské síle. Já bych prostě řekl propojit své srdce a centrum síly. Protože většina manažerů a ředitelů, s kterými se potkávám, je na jedné nebo druhé straně (nemá sílu nebo srdce) nemůžou být opravdovými integrovanými leadery, kteří jsou silní, citlivý a moudří. Spousta z nich je pořád v roli oběti. A své zranění, z kterých může jednou vytěžit zlato, pevně schovávají pod maskou buď citlivosti, nebo tvrdosti. A už vůbec nemluvím o tom hlavním co mohou výcvikem dostat, a to je znovu najít svůj ztracený směr a vizi v životě. Většina dnešních manažerů je ztracených a jejich hlavní vizí není něčím přispět tomuto světu, ale co nejdříve splatit hypotéku a nemuset nic dělat. Uniknout nesvobodě v práci. Přičemž sami netuší, že ta nesvoboda není dána prací, ale stavem jejich vnitřního světa. A vize je to hlavní co muž-manažer, který se rozhodne projít výcvikem, může najít.

 

Jaké vidíš důležité mužské kvality u vysokých manažerů a jaké vidíš naopak výzvy pro jejich osobní růst?

To co vidíme dnes za kvality, že občas vidím super manažery a občas super leadery. Buď jsou velmi pevní, ale necitliví anebo citliví, lidští a empatičtí, ale bez síly. Jako výzvu pro jejich osobní růst vnímám hlavně spojit dva výše zmíněné dva muže v jednoho. Hezky o tom píše Honza Bílý. Máme v „business“ prostředí spoustu hrdinů, bojovníků, milovníků, ale chybí nám králové. Králové inteligentní, citliví a moudří. Jako důležitou kvalitu tedy vidím schopnost být integrovaný, tedy celistvý. Prostě je super být co nejvíce sám sebou. Přijmout se a mít se rád takový jaký jsem. To lidem umožňuje větší svobodu. Většina manažerů z velkých firem jedná z velké většiny ze strachu. Co když mě vyhodí? Jak uživím rodinu? Jak splatím hypotéku? Málokdo z dnešních manažerů si také uvědomuje tu moudrost. Že vše je propojené a vše souvisí se vším. Třeba to, že jejich venkovní svět jen odráží ten jejich vnitřní. Mám v práci plno konfliktů? Pak je taky najdu uvnitř sebe v tom, že nejednám, jak cítím, ale často podle strachu, rozumu či ega. Další výzvou je pro ně mít jasně určeno kam jdu a co chci tomuto světu přinést. Většina manažerů je dnes zvyklá jen brát. Jaký budu mít plat, auto, benefity. Málokdo však vrací a klade si otázku, co udělám pro to, aby byl tenhle svět, firma, město lepší? Jak to světu vrátím? To vnímám jako největší výzvu pro dnešní typ manažerů, leaderů a ředitelů.

 

Co bys doporučil manažerům mužům pro jejich "radost z práce" a života?

Já bych jednoznačně doporučil hledání rovnováhy tedy nevytváření nadbytečných potenciálů. To vždy vede k problémům a krizím. Rovnováhu mezi prací, rodinou a časem sám pro sebe. Rovnováhou braní a dávání. Rovnováhou mezi svoji mužskou i ženskou stránkou. Rovnováhou mezi hmotným a duchovním světem. Speciálně duchovnost je v dnešním korporátním světě dost tabu. Co však vybudujeme za svět, pokud ho budou řídit ředitelé a manažeři bez duchovního života a pochopení určitého přesahu? Kolik z nich si dnes uvědomuje, jak mou mít ze své pozice velký vliv na to jak vypadá naše dnešní společnost? A že oni mají obrovskou možnost skrze změnu svého vědomí jí i měnit? Rovnováha přináší radost i svobodu. Vede vás totiž k tomu, že nejsme na ničem příliš závislí.

Jakými nejdůležitějšími vlastnostmi si myslíš, že by skutečně efektivní a dobrý lídr manažer měl disponovat? Nebo co bys doporučil?

Já se asi znovu vrátím k tomu králi. Měl by mít inteligenci, srdce a moudrost. Inteligenci má dnes většina manažerů, i když danou především rozumem. Splnit cíle a doručit budget dnes většina z nich dokáže. Někdy však tady chybí mužská pevnost a důslednost. Ty druhé dvě věci jsou ty, s kterými já u manažerů hlavně pracuji. Mít srdce znamená chápat své pocity i pocity druhých, přijmout je, vyznat se v nich a umět s nimi pracovat. Sebedůvěra totiž vychází ze schopnosti věřit svým pocitům.  Taky je za tím srdcem pro mě schovaná přítomnost a upřímnost. A v upřímnosti odvaha. Je těžké být ve velké korporaci upřímný a mít odvahu třeba směrem nahoru, ale dává jim to pak velkou sílu a celistvost. A v moudrosti je pro mě skryto vědomí. Uvědomuji si, že tu nejsem sám za sebe, že je tu nějaká vyšší síla a že mým úkolem je si to uvědomovat a něco světu vracet. Pochopit, že náhody neexistují a vše co se nám v životě děje nějak souvisí s námi. Přijmout za to zodpovědnost a být tvůrcem co má v sobě odvahu i pokoru. Moudrost pro mě vlastně integruje rozum i cit. Mužský i ženský prvek v jednotě. Celistvost.

Co je nejčastěji  obsahem vize vedoucího manažera a jaký to má vliv na celkové firemní společenství?

Já už jsem to zmínil před chvilkou. Většinou obsahem dnešních vizí je nějaká osobní vize. Vybuduju solární elektrárnu, ať vydělám peníze a nemusím pracovat. Splatím hypotéku, odejdu z práce a budu mít klid. Nebo budu se plně věnovat svým dětem a rodině. Často je to vize o svobodě a útěku z nesvobodného prostředí zaměřená spíš na sebe. Vliv na firemní společenství je pak takový, že všude vnímám tlak a konkurenci. Líbí se mi vize a knížka Tonyho Hsieha, šéfa firmy Zapos, která prodává boty po internetu. Tony tuhle firmu vybudoval na svobodných principech z ničeho a za 1,2 miliardy dolarů ji později prodal Amazonu. Tony věnuje celou jednu kapitolu štěstí a jak ho vytvářet. Píše o tom, že musíme mít zájem podporovat celek, tedy jak zákazníky, dodavatele tak i konkurenci. To se mi moc líbí. Je to naprosto jiná vize než u většiny dnešních firem. Odrbat zákazníky, dodavatele a shrábnout co nejvíce. Bylo by hezké, kdyby mužským kruhem procházelo stále více manažerů, co budou tvořit vize nových vědomých a svobodných firem, v nichž bude radost pracovat a které budou myslet na celek.

Je nějaké poselství nebo doporučení, které bys manažerům mohl dát?

Spousta manažerů a mužů dnes hledá svobodu. Myslím, že klíčové je přijmout zodpovědnost. Za svůj život, zranění, rozvoj, duchovnost a za to že jsem spoluzodpovědný jak tahle země a náš svět budou jednou vypadat. Paradoxně jde zodpovědnost ruku v ruce se svobodou. Chci-li být svobodný, tak musím přijmout i zodpovědnost. A svobodným se nestanu tak, že před něčím uteču. Je potřeba pochopit, že svoboda přichází zevnitř a ne zvenku. Dokážu-li se tedy moudře vypořádat se svým mužským nitrem, můžu se stát svobodným.