Vision Quest
Úžasný, deset dní trvající, přechodový rituál, kterým jsem prošel v roce 2017, mně poté, co jsem se ve svém životě ocitl znovu na úplném začátku, pomohl nalézt vlastní pravdivou cestu a nový směr, uvědomit si hluboký význam poznávání sebe sama, dokonalosti života na Zemi a nutnosti vědomě prožívat všechna období a strasti i slasti života. Ročně jím v Česku prochází desítky mužů, ale i ženy a páry. Tímto filmem vám chci přiblížit, jak takový rituál u nás vypadá, proč jej lidé přichází absolvovat a jaký má vůbec smysl.
Martin Slezák - autor filmu
Sólo a dotek smrti
Čtyři dny a noci o samotě v lese, ve spojení pouze s přírodou. Bez jídla, stanu, telefonu a jiných vymožeností civilizace. Jen s vodou, plachtou na přístřeší a nejnutnější výbavou k přežití. Čtyři dny v tichu, kdy se tělu v půstu tříbí smysly a člověk začíná vnímat velmi úzké, intenzivní a intimní spojení s okolní přírodou, Zemí, Vesmírem a především s osobní hlubokou pravdou a svým skutečným smyslem či posláním. Tváří v tvář holému bytí a blízkosti smrti, pohledu do očí vlastnímu stínu a bolestivé temnotě, nachází zdroj své síly a zbavuje se strachů, které do té chvíle ovládaly jeho život.
O filmu
Film byl natočen během roku 2018 a 2019, na Vision Questech mužů moravského běhu, jenž v rámci programu "Mužská Síla" pořádá společnost True Self. Snažil jsem se zachytit autentické obavy, myšlenky, představy a zkušenost několika přímých účastníků před sólem i po něm. Další rozhovory, které mi pomohly ucelit si obraz o Vision Questu, pak na různých místech České republiky s lidmi, kteří tímto rituálem provází jako mentoři, asistenti nebo účastníci minulých ročníků, a také osobnosti naší etnologie.
Z premiéry
"Je to rituál přechodu duše člověka z jednoho období života do dalšího. To vše je spojené s hlubokou inventurou svých postojů, hodnot, názorů a sociální sounáležitosti. Funguje to tak, že co je platné, zůstane s námi dál, co není platné a v souladu s námi, od toho se rituálem osvobozujeme. Lidé bez rituálů jsou nevědomě zahlceni svou minulostí, nedokončenými procesy minulosti, které se jim přelévají obrazně řečeno přes ramena a stávají se jejich přítomností, tzn. že mnoho lidí žije vlastně jen v minulosti, protože nedokončené procesy, vztahy, pocity, vazby z minula jsou tak silné, že vytvářejí jejich přítomnost. Tak poté jen opakují stále ty samé vzorce s nadějí, že zrovna dneska se to změní. Rituál přechodu pomáhá urovnat naši minulost, vyprázdnit se psychologicky, duchovně i fyzicky a otevřít se novým tvůrčím silám, které v naší duši čekají na uvedení do života. Rituál je určen lidem v přechodových obdobích života, například z chlapce v muže, z dívky v ženu, je dobrý také jako předsvatební rituál, v obdobích krize nebo ztráty důležitých opor."
Zdenek Weber
Jak k tomu došlo?
Film a všechna ta filmová technika, postupy a zpracování filmu, mě od mládí fascinovaly. Někdy na střední škole jsem začal fotit a uchvátila mě i fotografie. Byl jsem fotograf samouk a na všechno jsem si velmi pomalu přicházel sám. Před vojnou jsem se zkusil přihlásit na FAMU na obor kamera. Došlo mi ale, že vlastně nemám žádné potřebné znalosti ani ukázku práce, kterou bych se mohl prezentovat, tak jsem se na to vykašlal a nějak na vše zapomněl. Dlouhé roky jsem si pak jen fotil pro radost, kamarády, krajinky, později rodinu a děti. Nikde jsem se nevzdělával, neučil se novým věcem a postupně, jak přibýval čas, veškeré moje nadšení zesláblo na nulu.
Nebylo to ovšem jen v tomto koníčku. Celý můj život postupně jaksi ztrácel smysl nebo ho možná spíš nikdy řádně nenabyl a já jen přežíval ze dne na den, bez energie, bez smyslu, bez vize. Dělal jsem práci jen pro peníze, nic mě nebavilo, všem jsem se snažil vyjít vstříc a slepě dělat co jsem považoval za správné, ale na sebe jsem zapomínal. Nežil jsem. Došlo to až do bodu, kdy se mi rozpadla rodina, přišel prodej domu, bolestivé odloučení od dětí, rozvod a já se ocitl znovu na úplném začátku. Tehdy jsem si řekl, že musím vše změnit. U sebe. Že takhle už znova žít nebudu a nenechám se znovu podobně semlít.
Pak jsem jednoho dne zaslechl, zřejmě v nějakém videu, slova "Vision Quest". Aniž bych tušil o co jde, začal jsem po tom pátrat, až jsem se nakonec ocitl na introvečeru s Vaškem Němečkem a Petrem Hadačem. Tehdy už jsem věděl, že to je to co potřebuju. Za pár týdnů jsem se s dalšími, více než dvaceti chlapy, ocitl na prvním víkendu programu "Mužská síla", jehož vrcholem je právě Vision Quest. A na ten už nikdy nezapomenu a do smrti budu vděčný za vše, čím jsem v tom roce prošel. Popsat to slovy nelze jednoduše ani přesně. A bylo by to možná na knihu.
To nejlepší ale začalo přicházet potom a stále přichází. Znovu jsem našel své zdroje, objevil sílu, o které jsem vůbec netušil, že ji mám, potkal jsem své temné stránky a skamarádil se s nimi, uvědomil si, že to co jsem hledal mám přímo před očima. Strach, zdroj většiny emocí, už je pro mě jen pocitem a často i přítelem. Nezměnilo se to, kdo jsem já, ale můj vztah ke světu. Opět žiju a vychutnávám si všechny vzestupy a pády. Znovu prožívám radost a vychutnávám si obyčejné věci. Potkal jsem úžasné lidi, kteří mě dodnes inspirují a motivují, všem do jednoho jsem vděčný za to, že jsme s setkali, se spoustou z nich nás pojí hluboké přátelství a vzájemná nezištná podpora. Vrátil jsem se ke svému koníčku, obnovil techniku a začal jsem se učit znovu v podstatě od začátku fotit a točit i krátké videa. Objíždím workshopy a kurzy, zkouším ateliér i natáčení. Plním si svůj klukovský sen.
Když jsem následující rok na programu "Mužská síla" asistoval, napadlo mě, že bych o Vision Questu rád natočil krátký film, přímo z autentického místa tohoto rituálu. Nesmělá myšlenka se nakonec trochu nečekaně transformovala ve větší dokumentární film, s velmi zajímavými pohledy a perspektivami jak samotných účastníků, tak průvodců, mentorů, asistentů nebo etnologů. Těším se, že i pro vás bude tento film inspirací. K čemukoliv.
Martin Slezák, filmař a fotograf
www.visionquestfilm.cz
