S postupujícím věkem si muži začínají pokládat nové, mnohdy znepokojivé otázky. Často jim ale chybí odpovědi. Období zhruba mezi čtyřicátým a padesátým rokem je plné velkých změn. Právě v tomto věku si muži uvědomí, že jejich existence má viditelný konec. Začínají hledat, jak se vyrovnat se svými vnitřními pochody, se svým cítěním a vnímanými okolnostmi. Nejde o oficiální diagnózu, je to ale dobře známý fenomén s názvem krize středního věku.

Zatímco ženy v tomto období začínají podle odborníků intenzivněji řešit stárnutí v kontextu vnímání svého těla, muži si začnou uvědomovat, že ve svém životě pravděpodobně nestihnou zdolat všechny své profesní a osobní cíle. Mají navíc často pocit, že dosavadní život za moc nestál, a že jim zároveň nezbývá velké množství času. Je to doba plná konfrontace s pomíjivostí a neodvratnou skutečností vlastní smrtelnosti.

K pochopení skutečných možností a benefitů, pozitivních změn, které zralejší věk přináší, jsme pozvali k rozhovoru zralé, kompetentní osobnosti. Mají co říct, každý ve své oblasti, a tím podpořit v tomto transformačním období přechodu všechny muže, ale i zvídavé ženy – jak lépe vstoupit do intimního vztahu s velký tajemstvím života, svobody, bezpodmínečné radosti, zralosti a moudrosti, klidu a rovnováhy, smíru se smrtí. Tato konference je inspirována názvem a poselstvím stejnojmenné knihy Richarda Rohra – Pád vzhůru.

Přechod do duševní zralosti je pro muže změna na všech frontách života – fyzicky, emočně, duševně, mentálně, ale i profesně a vztahově. Stáří a smrt jsou v padesáti letech blíž než v mládí, kdy na ně většinou ani nepomyslíme. Postupně se ale začínáme měnit, a v krizi středního věku se mohou objevit výrazné poruchy nálady, zanedbávání osobní hygieny, dramatické změny spánkového režimu, úbytek či nárůst tělesné hmotnosti, opouštění koníčků, zájmů i vztahů.

Jako každá krize, i tato může být novou příležitostí. V hladším přechodu do druhé poloviny života potřebujeme zkušenější leadery, zralé mentory, kteří s námi mohou sdílet poznání a pochopení tolik užitečné na další cestě. Častou reakcí mužů středního věku na okolnosti tohoto období bohužel je, že se snaží ze všech sil stát se znovu mladými. Zvládnout vše sami. Bez podpory, bez vzdělání či pomocné ruky. Udržovat tělesné a mentální zdraví je naprosto v pořádku, posedlost mládím nikoliv. Přesto velká část společnosti žije tento sebesvazující model naplno.

To vede k zatuhnutí a uzavření se do sebe, k rezignaci a odpojení, či pokusům o zopakování si první poloviny života. Většina mužů neví, že se jim tato významná změna děje, takže se nacházejí ve zmatku a ztrátě orientace. Stávají se pak nešťastnými, stárnoucími, uzavřenými chlápky, řeší sami sebe závislostmi, osamělostí – i když ne skutečnou samotou, rezignací, vylepšováním překonaných strategií první poloviny života, nekonečnými a marnými boji s pocity zoufalství a beznaděje. Tak se stáváme společností seniorů, kteří duševně uvízli v první polovině života.

Pokud je vám to všechno nějak povědomé, zkuste si pro začátek položit si pár otázek a zamyslet se: Co je pro vás v životě nejdůležitější? Co už chcete opustit? Co chcete, aby ve vašem životě bylo? Jak bude váš život vypadat, když to budete mít? A jak bude vypadat, když to mít nebudete?

Další otázky a odpovědi si můžeme dopřát společně. Období krize středního věku je ideální pro práci na našem osobním rozvoji.