Anatomie strachu Hodných kluků

Ve zkratce je  “Hodný kluk” označení pro specifické chování mužů, kteří soustavně potřebují ostatním vycházet vstříc, zalíbit se, nepřiznávat chyby, a to na úkor své psychické pohody, nálady a fyzického stavu. Často muži po letech uplatňování těchto principů dochází do bodu vyhoření, frustrace, permanentní únavy a rozpaků. “Všem jsem pomáhal, mám být přece šťastný?!”.

Proč se vlastně zabývat strachy?

Nejednou je takovéto chování primárně řízeno strachem, respektive celkem komplexním balíčkem strachů. Řadu z nich lze eliminovat díky výcviku, terapii, atd, ty spadají do kategorie “hlubších” strachů. Nicméně existuje nemalá skupina strachů Hodného kluka, které lze uchopit snadněji a občas se jim dokonce zasmát, jak poznáte v článku níže.

Pokud se tedy zaměříme na kategorii strachů jednodušších, pak běžného Hodného kluka provází životem větší množství menších strachů:

• Zaklepat a na něco se zeptat.
• Odejít z hospody jako první.
• Informovat servírku o studeném jídle.
• Říci partnerce, že na výlet nechci.
• Atd.

A takový život není jednoduchý! Strach zvyšuje stres, ten zvyšuje energii potřebnou k žití. Krom toho Hodní kluci neustále lžou sobě nebo ostatním.

Funfact #1

Na výcviku Přestaň být Hodným klukem jsou jeho účastníci každý rok udiveni jedním faktem. Popisujeme si totiž “ideálního” Hodného kluka. Konkrétně tedy jaké jsou jeho strachy, čeho se bojí? Brainstorming často doprovází smích, často smutek, ale výsledek je vždy stejný:

• 20% sepsaných strachů dřímá v Hodným klukovi někde hluboko, jde o existenční strachy, je zcela OK věnovat se jim citlivě, na terapii apod.
• 80% zbylých strachů existuje pouze v součinnosti s další osobou:

• Někomu se nezavděčím (vyberu si jinou hospodu).
• Někomu mohu ublížit (když řeknu, co si myslím).
• Ona mě nebude mít ráda (když s ní nepojedu na výlet).
• Nesplním jeho očekávání.
• On mne odmítne.

Na 80% strachů potřebují Hodní kluci někoho dalšího. Nedokážou se bát sami 🙂

Funfact #2

Podstatné zároveň je, že se často pouze domníváme, že si ostatní o našem jednání něco myslí. Do kategorie domněnek přesně zapadají strachy typu “On se bude cítit blbě, pokud s ním nepůjdu na oběd”. Není tomu tak, s největší pravděpodobností to kolegovi bude jedno, vezme s sebou někoho jiného nebo půjde sám. S velkou pravděpodobností se ale nebude cítit mizerně z našeho odmítnutí. 

Funfact #3

Pokud spojíme předchozí dva body:

• Na 80% strachů potřebují Hodní kluci někoho dalšího,
• aby se pak domnívali, co ostatním způsobují.

Příklad: 

• Během dne prožiji strach (úzkost, nepohodu, neklid) 10x.
• Z toho 8x to bude v situaci s další osobou (kolega, kamarád, přítelkyně …).
• Celkem 8x můj mozek vymyslí  “jak jim asi zhorším náladu, když budu situaci řešit tak a tak”.
• A v důsledku se 8x bojím, jak na mne budou reagovat.

Jaká je nálada Hodného kluka po takovém dni? Zdecimovaná, za 80% jejího stavu může to, že se Hodný kluk domnívá “jak na něj budou ostatní reagovat”. Jeho mozek umí velmi dobře vykreslit katastrofální stavy “pokud by se nezachoval dobře” (nevyhověl například). Strach je tak silný a představa o výsledku natolik děsivá, že raději vyhoví. 

Vyhoví proti svému přesvědčení. Proti svým zdrojům a potřebám. Nevědomě.

Co s tím?

Neexistují bohužel instantní řešení. Existuje ale přístup spočívající ve změně návyku, který můžeme aplikovat pro tuto kategorii strachů. Být Hodným klukem je svého druhu návyk, železná košile, kterou si bereme každé ráno na sebe. Svým chováním ji můžeme postupně sundavat. Konkrétně nám pomůže bdělost, kterou do tohoto tématu přineseme.

Lze si například zavést deník a každý večer si zodpovědět následující otázky:

• Je strach, který jsem dnes prožil, spojený s další osobou?
• Neovládly mne domněnky, jak asi působím na danou osobu v případě nějaké interakce?
• Co jsem konkrétně prožíval? (stud, křivdu, strach z opuštění, samotu, strach z ublížení…)

Bonusová otázka pro změnu svého přístupu:

• Jak mohu zmírnit své domněnky?
• Co bych v dané situaci potřeboval?

Jiné řešení – dopřejme si odstup pokud se v nějaké situaci necítím dobře (musím třeba něco rozhodnout). Dovolme si dát časový odstup. “Hele, potřebuju k rozhodnutí 20 minut”.

Nebojme se experimentovat. Nebojme se konzistence a podobný deník si vést alespoň měsíc. Je v pořádku selhávat. Je v pořádku mít pevný záměr a být k sobě zároveň citlivý, pokud se to občas nepovede.

Závěrem

Záměrem tohoto textu není vyřešit všechny strachy. Věřím ale, že určitá část z nich lze “ošetřit” už jen uvědoměním jejich existence, pojmenováním, přijetím. S hlubšími strachy je třeba pracovat komplexně a to nám tento rozsah bohužel neumožňuje. 

Pokud Vás v textu něco zaujalo, vyvstaly nějaké dotazy, budu rád, pokud mne kontaktujete!

Váš mentor výcviku, Martin Šinal, sinal.martin@gmail.com