Kolik stojí být hodným klukem?

Kolik stojí být hodným klukem? Zdánlivě divná až nesmyslná otázka. Dá se vůbec nějak finančně vyjádřit to, že nejsme sami sebou a že se ohýbáme a pitvoříme jen abychom byli přijati? Aby naše okolí bylo spokojené s tím, jak se my sami (k nim i k sobě) chováme a překračujeme (sami si) svoje hranice…?

Ano dá se to! Jen přibližně ale dá. A dokonce na mnoha příkladech… a pak se to musí ještě sečíst… a pronásobit roky, kdy se tímto syndromem, tímto způsobem sebe-sama-potlačování necháme ovládat a řídit.

To, že jsme “hodní” nám leze do peněženky mnoha způsoby. Od toho, že se neozveme, když nám napočítají v hospodě něco, co jsme nesnědli/nevypili. Přes to, že přispějeme na “dobročinné účely” přestože nám až tak dobročinné nepřipadají, jen neumíme říct „NE DĚKUJI!“. Až třeba po to, že vstoupíme do transakcí za podmínek, které jsou pro nás nevýhodné až nepřijatelné.

Jeden takový případ „hodnoklukovské transakce“ se teď nedávno kolem mě mihnul.
To, co budete číst dále je samozřejmě trochu nadsázka, fantazie. Je to trochu přitažené za vlasy…ale jak moc? Zas tak moc ne…

Petr (zralý pán), je na volné noze, píše články, sloupky, glosy,.. ke své práci potřebuje počítač.
Potřebuje hlavně psát texty (ve wordu), číst a vyhledávat si na internetu, stahovat PDF,… možná kouknout na nějaké to video (na které hodní kluci tajně koukají). Nepotřebuje ani žádnou super grafiku, ani super rychlý a náročný na výkon SW, ani… ani hry si nehraje… prostě potřebuje ve skutečnosti jen dobrý a relativně spolehlivý kancelářský počítač. Zálohovat data si umí. Potřebné programy i antivir, které používá má řádně nakoupené. Monitor má super. Klávesnici a myš má na kabelu. Internet taky…

A taky má kamarády, se kterými chodí na pivko, jezdí na kole,…

No a jednou se tak stalo, že jeho počítač ráno nenastartoval. No nasralo ho to, ne že ne. Tím spíš, že se mu to děje tak jednou za 3-4 roky. A už je to tu zase.

No a tak se obrátil na jednoho kamaráda z té party, na Martina. Konkrétně na toho, co mu ten počítač před roky dodal. Martinův verdikt byl přísný a nesmlouvavý – potřebuješ nový počítač. Nějaký ti postavím. Předběžný rozpočet 27 tis.

Petr si podrbal hlavu, polknul „nespravedlnost světa“ i částku…a (a to neměl dělat) dovolil si se poradit i jinde.

Letmý pohled na ALZU říká – kancelářský počítač “nejprodávanější” – cena 12.990,- Kč, můžete mít zítra ráno….

No jo, ale teď se do toho zapojil Petrův hodný kluk a říká: „No jo, když si ale teď koupím počítač od zeleného mimozemšťana, co na to řekne Martin? Jak s ním budu moct jít na pivo a podívat se mu do očí. Co si o mě pomyslí? Vlastně se na mě bude zlobit. Připravím ho o zisk… Třeba se rozhádáme. Naštvou se na mě ostatní v partě. Co si o mě pomyslí…???“

Psycho.

Nevím jak to dopadlo…
…domyslete si každý podle svého chápaní a svojí vlastní promořenosti syndromem hodného kluka.

Jasně, uvědomuji si, že do toho příběhu vstupuje celá řada dalších faktorů.
Dá se to zkomplikovat a promýšlet do nekonečna: Jak na tom je Petr finančně? A jak Martin? A dělá to Martin vědomě nebo nevědomě? Zištně nebo nezištně? A jak to vlastně v té partě je? A není za tím nějaký vyšší Petrův záměr? A vědí oba o počítačích a o Petrových potřebách všechno, co ke kvalifikovanému rozhodnutí a konání potřebují?…
A jak moc ve skutečnosti do toho vstupuje Petrova potřeba být hodný a následně přijatý a přijímaný…
To všechno připouštím, že „v kalkulaci“ může hrát taky svojí roli. 

No ale předpokládejme a spočítejme „přes palec“, kolik nás “hodný kluk” stojí jen na jednom takovémhle případě?

Náklady s “hodným klukem” – 27.000,-
Náklady “podle sebe a svých potřeb” – 12.990,- 
Sečteno podtrženo: “zbytná daň za hodnoklukovství” – cca 14 tis.

Za to mohli mít v té partičce pořádnou párty, a ne jednu…

A navíc. Martin, protože je taky hodný kluk to Petrovi dal za nákupku.

Nakonec byli tak trochu nespokojení všichni.
A to se vyplatí !!! 😉