Rozhodnutí…

V lidském životě je jedna taková celkem významná oblast..
Pohybovat se v ní vyžaduje odvahu a chuť riskovat.
No je jich tam asi i víc ale já dneska o této.

Mám na mysli rozhodování.

Slyšeli jste někdy od někoho, jak vám říká “Tak se už rozhodni!”
Možná jste si to říkali vy sami, v duchu, nahlas. Nějaký hlas ve vaší hlavě to říkal…
Někdo to prožívá u velkých věcí. Někdo to má u kde čeho.

Když stojíme na nějaké křižovatce, u nějakého rozhodování, tak většinou přemýšlíme. Zvažujeme všechna pro a proti.
Analyzujeme, co se stane když a kam dojdeme pokud. Jaké to bude když se vydáme do prava.
Měříme, snažíme se odhadnout, jak to dopadne, když půjdeme do leva.

Děláme si tabulky, grafy, seznamy. Chodíme (třeba někdo) ke kartářkám. 

A je jedno, jestli si kupujeme kartáček na zuby nebo se rozvádíme.
Mechanizmus je stejný.

Prostě se snažíme a vůbec nic proti tomu, eliminovat všechna rizika a možná ztráty a maximalizovat zisky. Chceme se rozhodnout správně. Tak aby nám to “vyšlo” jak potřebujeme a chceme.

To je dobře. Moc dobře…
Pokud..

..Pokud u toho ale někdy neuvízneme. Pak sbíráme tyhle podklady, tamty vstupy, a moudré rady a cizí vhledy a všechno to  pak analyzujeme. Převařujeme a destilujeme a vaříme se s tím…
Ale než všechny ty vstupy sesbíráme a zanalyzujeme, tak se ty vstupy třeba změní a tak musíme analyzovat znovu a zase se to změní a tak zase analyzujeme a přitom… přitom se děje to nejpodstatnější.
…

Stále ještě se se rozhodujeme. Ještě stále jsme se nerozhodli.
Je to, to co chceme?
Nechtěli jsme náhodou dojít do stavu “ ROZHODNUTO! A BASTA!!! ” ?
Kdy to ROZHODNUTO ve skutečnosti nastane?
…

Co se tam děje?
Stojíme na křižovatce a rozhodujeme se. To je ta analýza vstupů.
Co se tam ale neděje?

Neděje se rozhodnutí.

…

Ja vypadá to rozhodnutí?..
VYKROČÍME !!!
…

Stojíme na křižovatce, můžeme doprava nebo doleva. Rozmýšlíme se. Analyzujeme.
Rozhodneme se. Ale platí to až od okamžiku, kdy uděláme z křižovatky krok některým směrem.
V tu chvíli můžeme všechny analýzy zahodit a začít znovu. Jsme totiž zase na křižovatce.
Na nové, možná podobné ale nové křižovatce. Jsme na jiném místě. A znovu musíme rozhodovat. Ale tím, že jsme vykročili se změnila situace. Naše další rozhodnutí se zhmotní až v okamžiku, kdy uděláme krok.
A zase nová křižovatka a zase nové rozhodnutí v manifestované v podobě nového kroku a tak stále dokola.

Každý krok je rozhodnutí. Každé rozhodnutí je konkrétní krok…
Každé rozhodnutí a každý krok je vždycky risk, vždycky nejistota, vždycky nedokonalá analýza.

Málokdy víme přesně a do konce kam kroky=rozhodnutí povedou.
Vždycky je to o odvaze a risku a i velké kupě nejistot.

Šachisti (ti dobří, ne já) vědí, co se (asi) stane na několik tahů dopředu a jdou tím naplánovaným směrem. Na každém tahu ale přepočítávají a pak figurkou udělají další tah a znovu přepočítávají a zase táhnou.

Život ale nejsou šachy. Život je ještě složitější. Ale jako u šachů v životě tikají hodiny až…až vyprší čas a je konec hry.

Neztrácejte všechen čas analýzou a rozhodováním se.
Rozhodněte se – dělejte tahy (a třeba i chybné a ty pak napravujte).

Nestůjte na křižovatce. Nikdy totiž nebudete vědět všechno “co k rozhodnutí potřebujete”. To co vám k rozhodnutí teď chybí je totiž až za tři křižovatky a uvidíte to, poznáte to teprve až se ohlédnete zpátky.

A navíc. Jak cesta doprava, tak cesta doleva,.. všechny cestou vedou do stejného místa a není to Řím.

Ať už se vydáte doprava nebo doleva, přeji Vám šťastnou cestu.
Hlavně nezůstávejte stát.  

P.S.: Šlo to napsat jen pár větami..
A: Tak se rozhodni!
B: Už jsem se rozhodl.
A: Ne ještě ne, ještě jsi se nerozhodl…
B: Rozhodl! Co pořád máš? Co po mě ještě chceš? Grrrrr…
A: Ne nerozhodl jsi se. Ještě jsi nevykročil. Ještě stále stojíš na křižovatce…
B: 😳…