Nůž

Jednou dávno, ještě jako sebe-se-rozvojový holobrádek, nedochůdče, jsem seděl s hlavou v dlaních. V depresi a frustraci, že se mi nedaří, ať na sobě makám jak makám, dosáhnout něčeho “vesmírně důležitého”. Něčeho, co jsem moc chtěl (ne potřeboval, chtěl).

Prostě chandra a temno v hlavě. Tak jak jsem tenkrát schlíple seděl a skučel, tak šel okolo mentor a utrousil:

“BROUSÍŠ NŮŽ NA TUPÝ STRANĚ… SICE BROUSÍŠ DOBŘE, ALE NA BLBÝ STRANĚ”.

A šel dál. (Tak už to mentoři dělaj, že jen něco utrousí, moc neporadí,…ale změní ti tím všechno). Ani jsem v té době nevěděl, že to je mentor a ani co to je mentor. (To taky dělaj, že se ti v životě zjeví nečekaně, nezvaně, odnikud). Každopádně mi pak dobře padlo, že jsem ho poslouchal a hledal v jeho slovech, činech, postojích návody, které by se mi mohly hodit. (Naučil jsem se například típat cigarety rukou, není to snadné ale taky to není to nejhodnotnější).

Přestal jsem tenkrát „dočasně“ brousit. Začal jsem hledat, kde je ta správná, ostrá strana nože. Kde to má největší smysl brousit. Kde to broušení bude nej-smyslu-plnější.

V praxi to znamenalo, že jsem se začal víc zajímal o to, co je moje přirozenost. Jaké mám opravdové talenty. Co mě opravdu baví, těší. Co mi opravdu jde.

Přestal jsem dělat to, co moje nebylo, co mi nešlo, co mě netěšilo. Ale nezapomněl jsem na to. Jen se už nevysiluji tím, co je ta moje “tupá strana nože” a brousím, snažím se “brousit” především tu správnou, ostrou stranu.

Například: Udělat z introverta extroverta byla fakt marnost. Udělat z introverta otevřeného, komunikujícího a sebe-si-vědomého introverta, to už jde mnohem líp).

Pak mi životem prošla ještě řada dalších mentorů. Někteří se mihli, někteří mě provázejí stále. Jsem za ně rád a děkuji jim. I když někdy jsou jejich “řeči” k nasrání…pak si ale vždycky řeknu “BROUSÍM PRÁVĚ TEĎ NA SPRÁVNÉ STRANĚ, NEBO…?”

A CO TY? KDE BROUSÍŠ?

NA TUPÝ NEBO NA OSTRÝ?

Možná usilovně brousíš, nevíš na které, ale brousíš o sto péro..

Přitom netrpělivě vyhlížíš mentora, aby tě zorientoval.

Na chvilku se zastav…

….

….

Najdeš ho nejspíš v Kaufáči za kasou č.3, na krku bude mít visačku se jménem….

Ne, tam asi nebude. Nebo jo?

😉

Karel Tůma
Každý lidský život má svůj smysl, ten smysl do něj vložilo něco vyššího než jsme my. My jsme ale ti, kteří ten smysl mají objevit a žít. Každý lidský život má svůj jedinečný potenciál, dar, který je fajn poznat, rozvinout a doručit světu. Rád kladu otázky odhalující tento smysl, potenciál, dar,….

Kladu je sobě, ostatním i celému kruhu. V otázkách, které si, nejenom v kruhu, pokládáme je totiž už skryta odpověď. Když se sami sebe a světa kolem nás správně ptáme, dostáváme správné odpovědi. Dá se říct, že s námi hovoří Bůh. Hovoří s každým, bez výjimky. Hovoří prostřednictvím jiných lidí, životních okolností, přírody,…já tomu všemu říkám "jiný úhel pohledu". Při setkání v kruhu, při celém procesu výcviku, při objevování sebe sama, skrze výzvy, skrze ostatní účastníky se objevuje "jiných úhlů pohledu" nejvíc.

Vždy máme k dispozici svobodnou vůli se rozhodnout pro doručení nebo nedoručení svého potenciálu, daru, smyslu. Lepší (z každého úhlu pohledu) je doručovat…

JE VÝCVIK MUŽSKÁ SÍLA PRO TEBE?

To můžeš zjistit na představovacích intro večerech.
Dozvíš se tam více o tom, co takový výcvik obsahuje a proč, jak to probíhá, kde, kdy,... a hlavně čím a jak ti může zlepšit kvalitu života.

Introvečery probíhají ŽIVĚ nebo ONLINE.

O tom, zda je 1,5-letý výcvik Mužská síla pro tebe si také můžeš promluvit i osobně s mentorem. Zde si můžeš objednat 20-minutový rozhovor s mentorem podle vlastní volby - zjisti, zda a jak právě tobě může výcvik pomoct.

CO JE VÝCVIK MUŽSKÁ SÍLA?

Cesta za smyslem života, za svým Posláním, za Vizí, za Životem.