Tvůj táta – klíč k tvému mužství, partnerství  a otcovství 

Minulý týden jsem citoval v článku na našem blogu australského psychologa Steva Bidduplha, že 9 z 10 mužů má problematický vztah se svým tátou. A jak to souvisí s tím, že chybí mužské vzory. Článek najdeš tady.

V titulku píšu o tom, že tvůj vztah k tátovi je klíčem k tvému mužství, k tvému partnerství a k tvému otcovství. 

Pokud souhlasíš, tak čti dál.

Pokud nesouhlasíš, tak to zvaž. Protože číst dál je vydat se za hranici toho, jak dnes vidíš svět. 

Proč zkoumat vztah k tátovi? Proč se ptát “kdo jsem já  ve vztahu ke svému tátovi”? 

Protože odpověď na tuhle otázku souvisí s odpověďmi na další zásadní otázkami. 

Třeba:

Snažíš se často či neustále sobě či ostatním dokazovat, že jsi dost dobrý?

Jakou míru jistoty ve vztahu k sobě jako muži? Ke svým emocím? Ke své mužnosti?

Jsi hrdý na to, že jsi muž?

Vnímáš ostatní muže jako konkurenci nebo ohrožení?

Jsi hrdý na to, v jakém partnerském vztahu jsi?

Jsi hrdý na to, jaký jsi táta?

Žiješ život, který vnímáš jako smyslupný? 

Možná chceš namítnout, že to je přece o MĚ a ne o mém vztahu k tátovi. 

Ano. 

A ne. 

V prvních zhruba sedmi letech se učíme především napodobováním lidí okolo nás. 

Proto chtě nebo nechtě byl táta pro naprostou většinu mužů prvním mužským vzorem. 

Od něj jsi okoukával, jaké to je být mužem. 

Pozoroval jsi, jak se vztahuje ke světu, k tomu, že je muž. K ostatním mužům, k ženám, k tobě jako jeho synovi a k obecně dětem. Všude tam se ukazuje to, co jsi se naučil od táty. To je ta první verze softwaru, kterou jsi si stáhnul, a kterou můžeš aktualizovat  tím, že na sobě pracuješ. 

Možná namítneš, že zrovna ve tvém životě táta chyběl. I to je přece lekce o otcovství. Lekce že “muž není přítomen”ve výchově dětí.

Pokud je tvůj vztah k tátovi problematický, tak je velmi pravděpodobně problematický i tvůj vztah k tomu, co jsi se od něj naučil.

A má to ještě jednu důležitou rovinu, ale tu si nechám na introvečer.  

Tvůj vztah s tvým tátou a vztah s tvým mužský principem v tobě v tobě je základní zdroj, který potřebuješ mít aspoň ošahaný nebo částečně zvládnutý pro to, abys měl kapacitu se vztahovat zdravěji a celistvěji k tvé ženě (současné nebo budoucí), k tvým dětem (k těm, které už v tvém životě jsou, i k těm, které teprve přijdou) a samozřejmě také ke všem mužům, které v životě potkáš. Nebo vést smysluplnější a pravdivější život, než dnes vedeš. 

Chceš posunout posunout vztah k svému tátovi? 

Dobrá zpráva je, že to jde. 

První krok může být vytvořit čas pro to, abys reflektoval to, jaký tvůj táta je a byl. Za co jsi mu vděčný? Co jsi potřeboval jinak? Dovol si strávit čas s myšlenkami, vzpomínkami, svými pocity a emocemi, které se při tom objeví. Procházka v přírodě je pro to ideální. 

A pokud chceš jít dál, tak se se svým tátou potkej a pozvi ho, aby ti vyprávěl o svém životě. O tom, jak to on měl se svým tátou. 

Díky reflexi, kterou jsi udělal a díky tomu, že on ti vyprávěl svůj příběh, možná ho uvidíš o kousek jinak, než tomu bylo doposud. 

Možná to bude první krok k tomu, aby setkání s tvým tátou přestaly být něčím, co musíš přetrpět, a začaly být něčím, na co se těšíš. 

A současně. Ta špatná zpráva je, že ty můžeš vyčistit svou stranu stolu a tvého tátu „jen“ pozvat k tomu, aby udělal totéž na své straně. Rozhodnutí je na něm. Pokud se pro to nerozhodne, zvu tě k soucitu s ním. Kdyby to uměl a měl na to kapacitu, z lásky k tobě, jeho synovi, by to udělal. 

I když je tam tohle riziko, věřím, že i tak to stojí za to.